“Chci jet studovat do zahraničí, ale nevím jestli na semetr s Erasmem nebo se rovnou přihlásit na zahraniční univerzitu.” Pokud si říkáte tuto větu, po přečtení tohoto článku budete o krok blíže k rozhodnutí. Vyzpovídali jsme pro vás naše 2 kolegy o jejich zkušenostech a zážitcích ze zahraničního studia. David odjel v roce 2014 na krátkodobý studijní pobyt v rámci programu Erasmus+. Viktor vystudoval v zahraničí v roce 2012 střední a v roce 2016 vysokou školu. O tom, jak se na své studium dívají s odstupem času, kdo bojoval s kupou administrativy, kdo na škole vedl vinný klub a mnohem více se dočtete v jejich příbězích. 

 

David ve druháku na vysoké vyjel na letní semestr do belgického města Geel, které leží přibližně 20 minut od Antverp. Viktor studoval střední školu v jednom z nejznámějších pobřežních letovisek Velké Británie - Brightonu. Na vysokou odjel na jih Španělska do města Marbella. 

 

Co vás vedlo k přihlášení?

David: Od střední školy jsem tíhnul k zahraničí. Chtěl jsem získat zahraniční zkušenosti a zažít něco nového. Měl jsem vyjet do Ameriky, ale zrušilo se to kvůli v té době probíhající krizi. Na vysoké jsem studoval obor v angličtině, takže vyjet na nějakou dobu do zahraničí byl další logický krok.

 

Viktor: Na české škole jsem byl trojkař. Moc mi nešly předměty jako chemie, fyzika, biologie, a co bylo nejhorší, nebavily mě. Chtěl jsem podnikat, učit se ekonomii, finance business a ne se učit chemické vzorečky, které si dnes už samozřejmě nepamatuji. Začal jsem hledat školy v ČR, ale žádná v té době dostupná mě nezaujala. Tak jsem začal hledat v zahraničí a z toho množství různých vzdělávacích systémů jsem zakotvil na tom britském středoškolském a švýcarském na vysoké škole, kterou jsem ale studoval ve Španělsku a v angličtině.

 

David před budovou školy ve městě Geel

 

Co bylo potřeba před odjezdem zařídit?

David: Přípravu na Erasmus jsem začal řešit hned v prváku, protože je to dlouhý proces. Je to dost o papírování. Musel jsem vyplnit různé dotazníky a formuláře. Bylo potřeba si sestavit žebříček škol, na které bych chtěl vyjet. Na prvním místě jsem měl Irsko, na druhém právě Belgii, a jako záchranu Chorvatsko. Následně jsem musel napsat několik testů a zúčastnit se pohovoru v angličtině. Bylo potřeba si založit i zahraniční účet. Celé zařizování trvalo několik měsíců.

 

Viktor: Najít tu správnou školu bylo docela těžké. V Anglii je jich hodně a všechny se trochu liší. To stejné platí pro různá města, ve kterých se dá studovat. Ale co se přijímacího procesu týče, nebylo to těžké. Vyplnil jsem pár papírů, vybral si předměty, udělal pohovor na 30 minut a pak už jsem jen čekal asi 2 týdny než mě přijali. Na vysokou jsem potom vlastně nemusel ani skládat žádné jazykové zkoušky, protože jsem měl anglické středoškolské diplomy. 

 

Měli jste během pobytu podporu z Česka?

David: V podstatě ne. Asi jsme mohli kontaktovat studijní oddělení, ale dostali jsme kontakt na to belgické, se kterým jsme byli v kontaktu, a ti s námi cokoliv řešili. Dopředu jsme měli každý svého “buddyho”. Je to většinou místní student, který se má o vás po příjezdu postarat. 

 

Viktor: Do Anglie jsem jel s agenturou, ale bohužel ne moc dobrou. Informace o hostitelské rodině mi 2x měnili a bylo to hodně předražené. Proto se dneska snažím v Education.cz pomáhat studentům lépe. Na vysokou školu už jsem se hlásil sám.

 

Jak probíhal váš typický den? 

David: Na Belgii bylo super to, že je placatá. A to znamená, že tam všichni jezdí na kole. Od univerzity jsme dostali k dispozici kola, takže jsme na nich každé ráno jezdili do školy. Měli jsme 3 nebo 4 předměty. Po škole jsme pracovali na zadaných projektech a prezentacích. V první půlce dne jsme tedy měli školu a v té druhé volno. O víkendu jsme jezdili různě po Belgii i do sousedních zemí, například do Nizozemí. Belgie je malá, takže je to všude v podstatě kousek. 

 

Viktor: Každý den byl jiný. V Anglii na střední můj rozvrh nebyl 8-3, ale některé dny jsem třeba školu ani neměl, jiný den zase celý den. Chodil jsem do školy a hodně času jsem byl s kamarády, jak anglickými tak z různých dalších zemí. V druhém ročníku jsem začal podnikat, takže jsem hodně času trávil tím. 

 

Viktor dokončuje zkoušku z Culinary Sciences

 

Jak probíhala výuka a jak se lišila od té české?

David: Já jsem byl na univerzitě aplikovaných věd, což jsou speciální školy, které jsou právě v Belgii nebo i v Dánsku a Nizozemí. Výuka probíhala daleko jinak než tady v Česku. V tom smyslu, že byla zaměřena více na praktickou stránku. Například profesorka, kterou jsme měli na marketing, nás vzala na výlet do Antverp. Tam jsme se setkali s marketingovým manažerem Starbucksu. Popisoval, jak dělají marketing oni, a jak to funguje po praktické stránce. Měli jsme možnost se podívat i do marketingové agentury. Její zakladatel si pro nás nachystal přednášku o kreativitě a fungování těchto agentur. Závěrečným projektem, který opět probíhal ve skupinách, bylo sestavení business plánu. Jak by měl vypadat, jaká by měla být komunikace, kolik by stál rozjezd, a jaký zisk by měl potom generovat. 

 

Viktor: V Anglii se hodně učí prakticky. Studoval jsem ekonomii a byznys v době ekonomické krize, takže to bylo zajímavé a opravdu praktické. Na většinu předmětů jsme měli 2 učitele, jeden s námi dělal teorii a druhý pomáhal právě tu teorii uvádět do praxe. V ekonomii jsem se stal členem týmu, který se zúčastnil projektu pro guvernéra banky Bank of England. I zkoušky jsou hodně jiné. Není to jako u nás, že člověk dělá hromadu malých testů, ale má na konci roku velké několikahodinové zkoušky založené na případových studiích. Ale protože se celý rok člověk učí z praxe, většinou to není problém. Vysoká byla také hodně prakticky orientovaná, ale jinak to byla klasická vysoká škola.

 

Měli jste možnost využít nějaké mimoškolní aktivity?

David: Nic pro nás připravené nebylo. 

 

Viktor: V prvním roce na střední jsem se podílel na tvorbě internship programu pro spolužáky a budoucí žáky školy, na které jsem studoval. V druhém ročníku jsem byl zvolen zástupcem mezinárodních studentů v lokální pobočce národní studentské unie. Taky jsem různě sportoval a hrál golf. Na vysoké škole jsem 2 roky roky vedl vinný klub, kde jsem učil ostatní studenty krásy dobrého vína. Studoval jsem hospitality management na univerzitě Les Roches, 3. nejlepší na světě ve svém oboru. Tohle angažmá mi později hodně pomohlo sehnat dobrou stáž v Barceloně.

 

Byl připravený volnočasový program pro zahraniční studenty?

David: Specifický program tam nebyl. Jenom začlenění do školy. Dostali jsme studentské karty, kola a potřebné informace. Ale zvláštní program nebyl ani potřeba. Vytvořili jsme si svou skupinu erasmáků, se kterou jsme celý semestr drželi, a dělali si vlastní program. Rychle jsme se spřátelili i s Belgičany, a ti nás brali na všechny studentské akce. 

 

Viktor: Na střední občas zorganizovali nějaký výlet, ale mezinárodní studenti se docela rychle seznámili s Angličany a trávili čas spíše s nimi. Na vysoké jsme mezinárodní studenti byli téměř všichni, takže v podstatě pořád.

 

David se spolužáky na výletě po Belgii 

 

Museli jste po návratu řešit nějaké problémy spojené se studiem v zahraničí?

David: Uznávání některých předmětů bylo celkem komplikované, protože moje česká univerzita na to byla celkem přísná. Pokud daný předmět neměl podobný název, tak ho neuznali. To pro mě znamenalo, že mi neuznali půlku předmětů, které jsem měl v letním semestru v Česku. Takže jsem si je musel přesunout do zimního semestru a tím pádem jsem měl dvojnásobek předmětů. Prodlužovat studium jsem nechtěl. V některých věcech mi nevyšli moc vstříc, a taky mi v některých předmětech zhoršili známku. Celkem mi uznali 2 předměty, zbytek jsem musel dohnat. 

 

Viktor: Upřímně mě nejvíce zklamal přístup českých úřadů, co se informací o studiu v zahraničí a hlavně uznávání diplomů týče. Nedokážu si představit, že bych si dnes jako student měl sám a bez pomoci vyřizovat nostrifikace nebo uznání studia kvůli sociálnímu a zdravotnímu pojištění. V zahraničí, na rozdíl od ČR, se školní systémy neustále adaptují, aby korespondovaly s potřebami pracovního trhu. V ČR je velké haló, když učitelům stát laskavě zařídí laptopy…

 

Co vám studium v zahraničí dalo?

David: Přátele z půlky Evropy, se kterými jsem pořád v kontaktu. Hodně zkušeností, a pomohlo mi i se sebevědomím, třeba když jsem vedl studentské týmy. Ve spoustě věcí mi to i  pomohlo v kariéře, ale nebyl to úplně důvod, kvůli kterému bych získal práci. 

 

Viktor: Určitě jsem se osamostatnil. Taky mě to nabilo energií, kterou jsem v Česku neměl. Téměř vše, co jsem se na střední naučil používám doteď. 

 

Napadají vás nějaké nevýhody?

David: Erasmus je opravdu krátký a brzy jsem se musel vrátit na svou českou školu, na kterou jsem se začal dívat úplně jinak. Už jsem potom tady nechtěl studovat. Ale na pokračování studia v zahraničí jsem neměl prostor. Hned po návratu jsem začal pracovat. Ale znám hodně lidí, kteří odjeli do zahraničí studovat magisterský program. 

 

Viktor: Lepší školy můžou být docela drahé, ale za kvalitu se platí. Navíc dneska už je spousta stipendijních programů a i komerční banky dělají studentské půjčky, takže se to dá vždy nějak udělat.

 

Komu byste Erasmus a zahraniční studium doporučili? Je někdo komu byste to případně nedoporučili?

David: V podstatě bych ho všem doporučil, protože si myslím, že je důležité mít zkušenosti ze zahraničí. Zkusit si život na vlastní pěst, osamostatnit se, poznat jinou kulturu, a zjistit, jak to funguje v jiných zemí. Ale rovnou bych volil vystudování bakaláře v zahraničí. Je tady otázka peněz, protože na Erasmu dostanete příspěvek na život, což vám ale samo o sobě nestačí. Potřebujete i další peníze, ale pořád můžete studovat velmi levně za minimální náklady v dané zemi. Kdybyste chtěli studovat celý program v zahraničí, tak vás to vyjde o něco dráž, ale nemusí zase až o tolik. Právě já jsem ve svém věku nevěděl nebo neřešil, že jsou i země, ve kterých můžeme studovat zadarmo, nebo že je možnost získat nejrůznější stipendia, díky kterým se náklady značně sníží.

 

Viktor: Kdo se bojí, nesmí do lesa. Když člověk v mladém věku začne “znovu” v cizí zemi, kde se nemluví jeho mateřským jazykem, je to těžké. Dodnes jsem ale nepotkal nikoho, kdo by to vzdal a studium v zahraničí ukončil. 

 

Viktor před odevzdáním závěrečné práce

 

Co byste budoucím erasmákům vzkázali?

David: Jeďte rovnou studovat do zahraničí.

 

Viktor: Studentům zvažujícím studium v zahraničí bych vzkázal jenom to, že se nemají bát a pokud mají tu možnost, ať vyjedou. Je to nezapomenutelná a život měnící zkušenost, ze které budou těžit až do konce svého života.

 

Načerpejte více inspirace z dalších příběhů zahraničních studentů na našem blogu. Začněte třeba tím od našeho konzultanta Filipa, ve kterém vypráví o své cestě za sebepoznáním přes Londýn až do Skotska




Píšeme pro vás