V další epizodě podcastu Za hranice byl hostem mladý, nadějný designér Vítek Škop.

Vítek Škop

Mladý designér, který propojuje moderní technologie, virtuální realitu a vzdělávání v nadějném startupu Vividbooks

Připravili jsme si pro vás krátké shrnutí celého dílu našeho podcastu  s Vítkem.

Jak jsi se vlastně dostal k samotnému designu?

Celé to byla dost shoda náhod. Od kamaráda na základní škole jsem se dozvěděl, že existuje nějaká grafická škola, kde se kreslí obrázky a pak se to dá dělat jako povolání. Hned na začátku střední školy mě to strašně bavilo. Jako všichni spolužáci jsem si nosil do školy notebook, já tam ale dělal různé věci ve Photoshopu, zatímco oni hráli Counter strike. Dá se říct, že pro mě to byla taková vášeň už od brzkých let.

Můžeš nám povědět, jaká byla tvoje první zkušenost s prací v zahraničí?

Celé to začalo, když jsem se poprvé hlásil na UMPRUM, kam jsem se nedostal, tak jsme se rozhodli s přítelkyní odjet do Londýna. Začal jsem si hledat práci v kreativním průmyslu, takže jsem začal rozesílat emaily s tím, že bych chtěl někam na praxi. Celé toto hledání trvalo asi 3 měsíce, kdy se z 300 odeslaných emailů vrátily 2 s tím, že zrovna nikoho nehledají. Rozhodl jsem se, že to zkusím jinak a začal jsem s mým portfoliem nahraným v iPadu klepat na dveře. Druhý den klepání, když už jsem si myslel, že to dopadne podobně jako s emaily, mi otevřeli v jednom prestižním designovém studiu a rozhodli se, že mě přijmou. Stala se z toho půlroční zkušenost, kterou ale přerušilo moje stěhovaní do Čech, kde jsem se dostal na UMPRUM. Byla to dost těžká volba, mezi vysokou školou nebo prací která je snem mnoha absolventů školy na kterou jsem měl zrovna nastoupit. Nakonec jsem se ale rozhodl pokračovat ve studiích. 

Co pro tebe znamená design?

Design je od slova navrhovat a nemusí to nutně znamenat navrhovat hezkou věc, ale navrhnout třeba řešení nějakého problému nebo společenské situace či krize. Design v našich představách je čistě estetika, to krásno, ale ono už to úplně o tom není. Estetika nových produktů už absolutně není důležitá. Budoucí designéři a lidstvo by mělo zabrat na hledání řešení problémů, který na nás tak trošku ušili už generace designérů předchozích.

Je přístup k designu v každé části světa stejný nebo se od sebe liší?

Díky globalizaci a internetu se to už hodně prolíná, takže ve stejné zemi se najdou designéři, kteří dělají pouze hezké věci,  ale i tací, kteří se zaměřují na sociálně prospěšné projekty. Zásadní rozdíl vidím ve velikosti trhu, tedy čím větší trh, tím je odlišnější přístup a celkově jiné uvažování o věcech. V Americe nebo Japonsku jsou na projekty obrovské budgety, zatímco v Česku máme omezené prostředky, tím pádem přemýšlíme, jak udělat věci chytře, aby byly srovnatelné s tím americkým výsledkem.

Můžeš nám popsat své studium v New Yorku?

Díky studiu na UMPRUM jsem se dostal na půlroční stáž do School of Visual Arts. Ta zkušenost byla neskutečná, protože systém je tam takový, že ti největší velikáni v oboru se do té školy vrací učit. Hodiny byly provozovány v těch největších designových studiích. Měl jsem možnost studovat např. pod Paulou Share, která hodně determinovala vizuální styl 90. let v New Yorku.

New York pro mě byl hodně zásadní i kvůli tomu, že jsem se tam přepracoval. Pracoval jsem třikrát víc než všichni ostatní, ale pak jsem došel do bodu, kdy jsem ani nedokázal otevřít počítač a cokoli dělat. Díky tomu jsem si tam uvědomil, že každý člověk musí odpočívat a že je důležité se smířit s tím, že když nic neděláš, tak to vůbec není žádný problém.

Založil jsi start up Vivid books, jak jsi na ten nápad vlastně přišel?

Abych na začátku uvedl, co je to Vivid books, tak je to interaktivní učebnice, která spojuje papír a tablet. A k tomu, jak jsem na to vlastně přišel. Cesta to byla dlouhá, ale vycházelo to z nějakých předchozích spoluprací, kde jsme poprvé koketovali s rozšířenou realitou a já jsem si říkal, že by to mohlo být úžasné médium. Samotným záměrem Vivid books je ukázat možnosti virtuální reality ve vzdělávání. Chtěl jsem přinést řešení, jak děti můžeme nadchnout pro studium věd.

Co si myslíš o českém školství a celkově o vzdělávání obecně?

Věřím tomu, že české školství je stigmatizované a že ve finále to vůbec není tak strašné, jak to vypadá. Jsou ale problémy, které se musí začít řešit hned. Jako to, že díky internetu a smartphonům, co každé dítě dnes vlastní,  si jakoukoliv informaci, kterou od učitele dostávají, můžou najít do 3 sekund, a proto je potřeba si z toho vzít ponaučení a přestat žáky nutit si dál memorovat věci. Musí se naučit způsob práce s informaci a způsob kritického uvažování, protože těch informací je kolem nás tolik, že je třeba zanalyzovat,co je a co není pravda a jak mi ta konkrétní informace může posloužit.

K samotné digitalizaci školství bych jen řekl, že samozřejmě digitální technologie nejsou samospásné, ale smysluplné implementace digitálních technologií můžou pomoct k tomu, že se vzdělávání a nadšení dětí zlepší.

Co bys poradila mladšímu Vítkovi?

Co bych poradil mladšímu Vítkovi a celkově mladým lidem je, aby byli zvídaví, nestyděli se zkoušet různé věci, aby měli pokoru a aby šli k cíli se vším, co mají a nebáli se pracovat zadarmo. Taky je podle mě důležité nezaměřovat se na cíl, ale na tu cestu, kterou si užiji. 

 

Mnoho dalších zajímavých věcí o Vítkovi si můžete poslechnout v celém podcastu

Přejeme příjemný poslech!




Píšeme pro vás