Za Hranice: Epizoda #9 S Hanou Bernhardovou o jejím splněném snu studovat biochemii na Oxfordské univerzitě

Hana Bernhardová je mladá nadějná vědkyně, která studuje biochemii na věhlasné univerzitě v anglickém Oxfordu. Poslechněte si její příběh v podcastu Za hranice.

Připravili jsme si pro vás krátké shrnutí toho nejzajímavějšího z celého dílu našeho podcastu s Hankou.

Máš už nějakou zkušenost se studiem v zahraničí?

Já jsem právě nebyla nikdy ten tip, že bych jela někde na půl roku na výměnný pobyt, protože jsem k tomu neměla bohužel tu příležitost, ale díky biochemii, které se věnuji, jsem byla ve Švýcarsku v laboratoři měřit nějaké experimenty nebo s různými biologickými skupinami, ale vše pouze krátkodobě. Tohle bude pro mě první dlouhodobý pobyt v zahraničí. 

Čím se tedy vlastně zabýváš a jak ses k tomu dostala?

Zabývám se biochemií, na tento obor jsem se dostala právě na Oxfordu. Vždy jsem tíhla k přírodním vědám, hodně dlouhou dobu jsem chtěla jít na medicínu, ale potom jsem se na druhém stupni na základní škole zapojila do biologické olympiády. Začalo mě to bavit, tak jsem si řekla, že si zkusím udělat vlastní výzkum a díky němu jsem pochopila, že mě to spíše, než na medicínu, táhne do laboratoře. Proto jsem si nakonec podala přihlášku právě na biochemii. 

Proč jsi pro své studium zvolila právě Oxford?

Důvodů jsem měla hned několik. Za prvé jsem chtěla do anglicky mluvící země, takže jsem si vybírala mezi USA a Anglií, ale USA je pro mě až moc daleko, takže vyhrála Anglie. Samotný Oxford se mi líbil jak kvůli prestiži, kterou má, ale hlavně kvůli typu výuky, která tam je. Hodně se zaměřují na individuální výuku. Skvělá je taky vybavenost laboratoří, které umožňují vysokou úroveň výzkumu. 

Co se týče samotného přijímacího řízení na Oxfordu, připravovala ses na něj dlouhodobě?

Ano připravovala. Už od 9. třídy na základní škole, kdy jsem zjistila, že chci studovat v zahraničí. Pokud člověk chce, aby ho přijali na školu jako je právě Oxford, musí mít za sebou už nějaké výsledky, proto jsem se začala více zapojovat do různých biologických soutěží a projektů. Právě díky přípravě na tyto aktivity jsem se naučila mnoho cenných informací, které se mi hodily právě při přijímačkách. 

Z jakých částí se skládají přijímačky?

První krok, který je stejný vlastně na všechny anglické univerzity je, že musíte napsat tzv. personal statement, což je vlastně takový životopis a motivační dopis v jednom. Další krok je získat od někoho doporučující dopis a doložit předpokládané známky u maturity. Díky tomu, že já jsem šla na obor, který se normálně na střední škole nevyučuje, nečekaly mě už žádné testy ani eseje. Posledním krokem byl pohovor, kam jsem byla přizvána na základě mého personal statementu. Pohovory jsem absolvovala celkem dva. Byly to akademické pohovory, které byly vedeny přímo s jednotlivými profesory, kteří vedou různé předměty. Celé to probíhá stylem, že vám je zadán nějaký problém či úkol, který máte vyřešit. Nejde ani tak o správné řešení, spíše o zjištění, jestli nad věcmi umíte logicky a kriticky uvažovat. Z toho důvodu se na to v podstatě nedá nijak připravit.

Máš nějaké tipy pro ostatní studenty, kteří se třeba taky chtějí hlásit na Oxford nebo podobné univerzity?

Nejdůležitější věc je určitě nebát se a prostě to zkusit. Další tip je začít včas, tedy mít za sebou nějakou historii projektů a aktivit a také začít brzo s přípravou svého personal statementu. Nebát se říct si o zpětnou vazbu od více lidí a upravit tak ten konečný dokument do co nejlepší podoby.

Otázka na závěr, co je za tebe důležité pro všeobecný akademický úspěch?

Určitě vytrvat a vyrovnat se s neúspěchem. I když to všechno vypadá úplně ztraceně, tak nevzdat to, vstát a zkusit to znovu. Vždycky je to tak, že za jedním úspěchem stojí deset neúspěchů.

Mnoho dalších zajímavých věcí o Hance si můžete poslechnout v celém podcastu. 

Přejeme příjemný poslech!

A pokud byste rádi věděli, jak se Hance na Oxfordu zatím líbí, přečtěte si nedávný rozhovor!