Ilona Stukalo se zvládla z válkou zmítané Ukrajiny dostat až na Harvard. Její nelehkou cestu mapuje článek od St. Michaels University School, kde Ilona strávila své středoškolské roky a kam se mimojiné můžete vydat na super letní kempy.
Za poslední čtyři roky zažila studentka 12. třídy Ilona Stukalo víc zásadních událostí než většina z nás. Ve 13 letech ji zastihla pandemie a její každodenní život tak, jak ho znala, se zastavil. Když bylo Iloně 15, vypukla válka na Ukrajině, kvůli které musela s rodinou uprchnout do Polska, a ještě téhož roku odcestovala sama studovat na střední škole v Kanadě. Konkrétně internátní střední školu St. Michaels University School. Nyní v roce 2024, ve svých 17 letech, byla přijata na top americkou univerzitu Harvard s významným finančním příspěvkem od univerzity.
„Plno lidí nemá příležitost dostat se na SMUS nebo Harvard, obzvlášť z mého prostředí, ale já jsem to dokázala. Věřím, že když chce člověk něčeho dosáhnout, vždycky se vyplatí to alespoň zkusit. Doufám, že se mi tímto podaří inspirovat a motivovat lidi, aby se nebáli ‚dotknout hvězd‘ a věděli, že se pokaždé najde někdo, kdo jim bude chtít pomoci uspět.”
Navzdory překážkám, kterým musela Ilona čelit, je její vytrvalost a touha po úspěchu za jakýchkoliv podmínek ztělesněním ducha vzdělávání na SMUS. Její odolnost a schopnost učit se z těchto zkušeností a růst se soucitem a odhodláním jsou přesným příkladem toho, co skutečně znamená vzkvétat.
Rozvoj talentů na střední škole v zahraničí
Ilonin život, ovlivněný pandemií, se stejně jako životy nás ostatních v roce 2020, ustálil v úplně novém normálu. Studium se přesunulo do online prostředí a její vášeň pro společenské tance musela jít stranou. Díky flexibilitě online vzdělávání během pandemie získala ale Ilona dost času na prozkoumávání svého nového zájmu. Prostřednictvím YouTube videí totiž začala objevovat a vzdělávat se ve světě ekonomie.
„Během online školy jsem se toho naučila hodně o zodpovědnosti. Díky tomu, že mě nikdo nenutil chodit nebo učit se na hodiny jsem musela zpozornět a převzít zodpovědnost za své vzdělání a úspěch.”
V průběhu online života její snaha o osobní a vzdělanostní růst pokračovala až do února 2022, kdy vypukla válka na Ukrajině, kterou ona a její rodina, jako obyvatelé Kyjeva, viděli v reálném čase. „První měsíc mi připadal jako horečnatý sen… hodně jsme se stěhovali a nevěděli jsme, co se odehraje zítra ani v následujících hodinách. Měli jsme to štěstí, že jsme Kyjev opustili hned první den, takže jsme nebyli vystaveni těm největším hrůzám, ale stejně jsme některé viděli. Odjeli jsme k mým prarodičům na západ Ukrajiny.” Do týdne ona sama, její matka a mladší bratr překročili hranice do Polska. Otec musel bohužel zůstat.
„Protože mamka na nás s bráchou zbyla úplně sama, musela jsem se zapojit a pomoci rodině s přizpůsobováním se novému životu. Přimělo mě to dospět. Naučila jsem se polsky a začala jsem mamce vypomáhat se zjišťováním různých informací ohledně daní nebo třeba zřízení bankovního účtu.”
Díky vřelosti místních lidí a polské vlády mohla Ilona s bratrem navštěvovat polskou školu a dokončit školní rok. Dokonce se přihlásila do tanečního kroužku. Navzdory okolnostem a omezenému času, který do konce školního roku zbýval, dokázala Ilona nepříjemnosti využít ve svůj prospěch, a aby se víc seznámila s oborem, který ji zajímá, vybrala si ke studiu střední školu ekonomicky zaměřenou.
Osobní růst a osamostatnění se díky studiu v zahraničí
„Koncem jara mě dohnala realita, a já si začala uvědomovat, že konflikt na Ukrajině jen tak nezmizí a že bude tohle na nějaký čas náš život.” V červenci téhož roku Ilona navštívila tehdy už úplně odlišný Kyjev. „Bylo to tam úplně jiné, Kyjev působil ponuře, mdle a velmi prázdně. Budovy kolem byly uzavřené a všude jsem viděla díry. Byl to šok. Uvědomila jsem si, že život v Kyjevě už si znovu nedokážu představit. Nebyl to ten domov, který jsem znala.”
S pomocí a podporou přátel, rodiny a pana Mennieho z přijímacího týmu SMUS se Ilona rozhodla pro studium na střední škole v zahraničí. Bylo to něco, o co se zajímala již dříve, ale načasování nikdy nebylo ideální. „Musela jsem se zastavit a popřemýšlet o svých cílech do budoucnosti a tom, jak jich chci dosáhnout. Doma jsem si už zvykla, takže nadešel čas na nějakou výzvu. Z nabídky středních zahraničních škol jsem si vybrala SMUS, protože jsem cítila obrovskou podporu ze strany zaměstnanců a tamní komunity. Mohla jsem tam také maximálně využít dostupné příležitosti na středních školách v zahraničí, jako třeba Advanced Placement kurzy.”
Díky válce byla Ilona, vynikající tanečnice společenských tanců, donucena tento koníček, který tak milovala a který ji provázel v těch nejstresovějších obdobích, ukončit. „Bylo to srdcervoucí… moji trenéři jsou jako moji druzí rodiče a se svým tanečním partnerem jsem tančila sedm let. Všichni jsme to obrečeli. Byla to velká část mého života, ale jestli jsem chtěla jít na školu do zahraničí, udělat jsem to musela.”
Příprava na studium na americké univerzitě
Ilona na získala stipendium Vivat Merit a během jejího zabydlování v 11. třídě jí všichni ze SMUS přijali s otevřenou náručí. „Prioritou pro mě bylo začít chodit na kurz AP Makroekonomie, abych zjistila, jestli je tenhle obor opravdu moje ‚parketa‘. Chodila jsem na hodiny pana Heffernana a fakt mě to bavilo. Uvědomila jsem si, že ačkoli se ekonomii nevěnuji od malička, pojmy jsou pro mě poměrně snadno pochopitelné. Zaujalo mě jak tenhle obor skvěle propojuje sociologii a matematiku, jak funguje tok peněz a jak ekonomická rozhodnutí ovlivňují lidské životy.”
Nyní studuje Ilona na SMUS už druhým rokem a kromě toho, že se stala spoluvedoucí tzv. Service Council, je pro mnohé v kampusu vzorem pozitivního přístupu. „Ekonomii lze v mém životě aplikovat mnoha způsoby, dokonce i jako spoluvedoucí Service Council využívám ekonomické principy, abych vymyslela, jak přilákat víc lidí a zorganizovat akce.” Ilona svým spoluvedením dopomohla Service Council k získání téměř dvojnásobného množství peněz než v předchozím roce a její pronikavý optimismus přispěl i dalším klubům a akcím v kampusu (např. školnímu muzikálu).
„Ve srovnání se zářím minulého roku jsem teď o dost sebevědomější a otevřenější, odůvodňuji si to tím, že jsem měla v posledních letech možnost potkat plno zajímavých lidí různého původu. Hodně to změnilo můj pohled na svět. Pobyt na SMUS vám opravdu rozšíří obzory a myšlení. Zjistíte, že je svět vlastně úplně jiný, než jste si mysleli.”
„Díky studiu na internátní střední škole daleko od domova jsem navázala spoustu skvělých přátelství. Přimělo mě to přemýšlet nad tím, co v budoucnu chci, ujasnila jsem si své hodnoty, přesvědčení a to, kdo vlastně jsem. Začala jsem se víc ptát a přestala jsem se bát žádat o pomoc nebo radu.”
Jak se dostat na Harvard
„Harvard je co se ekonomie týká tou nejlepší univerzitou na světě a já už před pár lety začala uvažovat nad tím, že bych se tam přihlásila. Můj táta vždycky říkával, že je lepší to zkusit a nedostat se, než to vůbec nezkusit a pořád dumat nad tím ‚co kdyby‘. Rozhodla jsem se teda, že do toho půjdu a skutečně se přihlásím.” Prostřednictvím univerzitního poradenství na SMUS Ilona pečlivě vypracovala svou přihlášku na Harvard (opírala se o zpětnou vazbu rodiny, vrstevníků a dokonce i několika přátel z řad absolventů SMUS).
„U nás doma se (ne)přijetí studenta odvíjí téměř jen od známek. Během podávání přihlášky a příchodu na SMUS jsem ale naživo viděla, že se na studenty mohou školy dívat i komplexně a že může záležet i na vaší osobnosti. Pomohlo mi to připravit se na Harvard.”
Jakmile byla odeslaná žádost, začalo vzrůstat napětí. „Čím víc se blížil den rozhodnutí a čím víc jsem toho o tamním studiu zjišťovala, tím víc jsem si školu i kampus zamilovala.” E-mail s rozhodnutím přišel, když byla Ilona na zimních prázdninách v Polsku. S maminkou po boku a se spoustou přátel, kteří ji sledovali v přímém přenosu přes FaceTime, Ilona s nadšením a se slzami v očích otevřela dopis s rozhodnutím o přijetí.
O několik týdnů později obdržela nabídku stipendia a finanční pomoci. „Konečně mi to poprvé došlo: Mám vše, co potřebuji, abych mohla nastoupit.” Ilona přijala pozvání na Harvard doma s rodiči během svých jarních prázdnin v březnu. Krátce poté nasedla do letadla, aby se konečně během dubnového víkendu Visitas, který je určen pro přijímání nových studentů, osobně na školu podívala.
„Bylo toho hodně, tolik profesorů a lidí, se kterými jste se mohli vidět, nádherná architektura dýchající historií. Bylo to ohromující.” Když Ilona viděla, kde stráví další čtyři roky svého života, zjistila, že bude mít také možnost znovu se vrátit k tanci. „Probíhal tam veletrh mimoškolních aktivit, takže se člověk mohl dozvědět něco víc o klubech a programech v kampusu, včetně jejich tanečního klubu. Z toho jsem byla nadšená.”
Vstříc úspěšné budoucnosti
Pokud jde o budoucnost, vidí ji Ilona jasně. „Na Harvardu budu studovat ekonomii a přemýšlím také o vedlejším oboru datová analytika a sociologie. Nevím jistě, čím chci být až vyrostu, ale srdce mi říká, že zabrousím do politiky na Ukrajině a v rozvojových zemích… Z dlouhodobého hlediska bych ráda v budoucnu spolupracovala s OSN nebo Evropskou unií.”
„Chci být hlavně laskavým člověkem. Musela jsem se naučit přizpůsobovat se, umět se zastavit a přemýšlet: ‚Jak zařídím, abych udělala vše, co je nutné k dosažení těch nejlepších výsledků? Naučila jsem se být o něco víc dobrosrdečná, začala jsem přemýšlet pozitivněji. Viděla jsem, jak dobrovolníci v Polsku pomáhají lidem, jak velkou podporu projevují těm v nouzi, a to mě přimělo chtít to společnosti vrátit a také pomoci. Stojím si za tím, že tvrdá práce se vyplácí a někdy se sny opravdu plní.”
Původní článek vyšel na webu SMUS, tento překlad vznikl se svolením SMUS.