Inspirace není nikdy dost, a proto vám pravidelně přinášíme příběhy úspěšných Čechů, kteří mají zkušenosti ze zahraničí.
Tyto malé příběhy budeme pravidelně publikovat. Těšit se můžete také na několik podcastových epizod, které více do hloubky odkryjí tyto zajímavé osobnosti. Každému jsme připravili čtyři otázky a prvním z nich je Jiří Navrátil, vědec, technologický skaut a inovátor.
Jeho životním posláním se stalo propojování vědy s byznysem. Věnuje se tak především tomu, jak uplatnit vědecké výstupy v praxi. Spolu s týmem v UNICO.AI pomáhají například univerzitám s nastavováním spolupráce s firmami a s komercionalizací jejich vědeckých výstupů, ale i firmám s hledáním expertů pro inovace. „Je to trochu odlišný pohled na vědu, než na jaký jsme u nás ještě pořád zvyklí,“ říká Jiří Navrátil, který inspiraci pro rozvoj oblasti transferu technologií a komercionalizace vědeckých výstupů načerpal především v zahraničí. Tři roky například strávil jako externí technologický skaut v londýnské firmě Imperial Innovations.
Jiří vystudoval Institut of Chemical Technology Prague a na Masarykově univerzitě potom doktorát z biofyziky. Na brněnském VUT jako doktorand působil v oboru “Organic electronics”. Na Massachusetts Institute of Technology absolvoval online distanční kurz managementu. V tuto chvíli pracuje například na projektu UNICO.AI.
Proč jste odjel do zahraničí a co to pro vás znamenalo?
Hledal jsem tenkrát řešení, jak prodat výstupy našeho bádání (výzkumu). Věnoval jsem se organické elektronice a uplatnění faktických výstupů se v té době nikdo nevěnoval. Hledal jsem tak inspiraci v zahraničí. U doktorátu se běžně hodně cestuje. Nejvíc mě ale profesně posunula cesta do Velké Británie. Hodně mě zajímalo, jak se dají vědecké výstupy uplatnit v praxi a v tom byli v zahraničí o hodně dál než my tady v České republice. Hledal jsem tak informace, lidi a místa, kde bychom se mohli poučit. To mě přivedlo na Imperial College London, Cambridge a další místa, která formovala mojí zkušenost a ovlivňovala to, jak jsme potom rozvíjeli práci pro univerzity tady v Česku. Zahraniční zkušenost pro mě tedy znamená velký posun a inspiraci. Hledal jsem řešení na svůj problém, podíval se, kde už dané téma řeší a jel tam.
Jiří Navrátil
Co vám zahraniční zkušenost dala a co naopak vzala?
Dala mi spoustu zkušeností a obrovské množství kontaktů. To mi v podstatě pak umožnilo i dál cestovat. V Cambridge jsem potkal kamarádku, která dnes zastává ministerský post v Chile. Tak jsem se dostal do Jižní Ameriky. Chile a následně Kolumbie pro mě byli nejen nové zkušenosti v oboru, ale také důležité ohlédnutí zpět. Po zkušenostech z pracovišť ve Velké Británii, to byl důležitý pohled zpět a uvědomění si, že nesmíme zapomínat na to, jaké byly začátky v oboru u nás.
V zahraničí jsem se určitě nedozvěděl všechno, ale dostal jsem se na správnou cestu, jak o oboru uvažovat a jakým směrem ho rozvíjet. V zahraničí, kde už váš obor rozvíjejí delší dobu, se můžete nejen inspirovat, ale také poučit. Ujasnit si, co je potřeba si zjišťovat a kam je potřeba se ještě podívat. Dalo mi to tedy takovou kuchařku a návod, kam se rozvíjet. Uplatnění vědy a výzkumu se mi pak stalo životní motivací.
Díky zahraničním zkušenostem a kontaktům, jsme mohli loni například udělat takovou tour pro zaměstnance českých univerzit po zahraničních pracovištích a univerzitách, abychom jim ukázali, jak se s výsledky vědy pracuje jinde. U nás mnoho vědců primárně neuvažuje nad tím, narozdíl například od USA, že by se jejich práce dala nakonec zkomercionalizovat.
A co vám zahraniční zkušenost vzala?
Rodina a přátelé zůstanou a podpoří.
Co byste rád věděl předtím, než jste do zahraničí odjel, ale nikdo vám to neřekl?
Přemýšlím o tom. Nic mě nenapadá, nic mi totiž při mých cestách v zahraničí nechybělo. Překvapením snad bylo jen to, jak je třeba Londýn drahé město.
Pak také to, že jazyková vybavenost studentů ve světě není nejlepší. Především v Jižní Americe jsem se s tím setkával často. To je věc, kterou bych vzkázal studentům, že je třeba se rozvíjet i v tomhle ohledu, protože většina zdrojů a příběhů lidí, kteří jsou v jednotlivých oborech úspěšní, jsou v angličtině.
Co vás nejvíc překvapilo?
Opravdu asi to, že speciálně v Jižní Americe lidé neuměli moc cizí jazyky. Překvapivé pak bylo také to, že se všude na světě řeší spousta podobných věcí. Některé oblasti, jako USA, jsou v komercionalizaci vědy dál než zbytek světa, ale jinak je to na mnoha místech podobné. Vědci by měli zůstat odborníky, ale pokud nejsou schopní najít pro svoji práci hodnotu, tak se v inovacích neposuneme. Američtí vědci jsou zvyklí uvažovat trochu jinak, jsou orientovaní na představování výsledků své práce, chtějí ji prodat. U nás je v téhle oblasti ještě spoustu práce před námi.
